Píseň

Prošel jsem texty a nakonec mi zbyly tyto písně:

Grónská písnička od Jaromíra Nohavicy

1. Vločky jsou hvězdy, co nehasnou,
když slunce vystrčí hlavu,
jedna z nich ležela před masnou
uprostřed vzteklýho davu.

2. Bylo to minulou sobotu,
dostali hovězí přední,
ona koukala zoufale na botu,
která se zjevila před ní.

R: Dlouho se v rozpacích
strojila v oblacích
pro tuto sváteční chvíli.
Po vzoru básníků,
za cenu zániku,
letěla, aby svět
byl aspoň na chvilku
nevinně bílý.

3. Pak řezník vytáhnul roletu,
nikdo si nevšiml asi
té vločky středního doletu
s náloží něhy a krásy.

4. Zmizela pod jednou z podrážek,
na vločkách jaksi se nelpí,
leda kdyby tak pronikla do drážek
nějaké Gottové LP.
R:

5. Nebuďme ke vločkám neteční,
to pro nás v bolestech tají,
aby nám v dutině lebeční
nezbylo jen, co kde mají.

Vločka Karla Plíhala

1. Vločky jsou hvězdy, co nehasnou,
když slunce vystrčí hlavu,
jedna z nich ležela před masnou
uprostřed vzteklýho davu.

2. Bylo to minulou sobotu,
dostali hovězí přední,
ona koukala zoufale na botu,
která se zjevila před ní.

R: Dlouho se v rozpacích
strojila v oblacích
pro tuto sváteční chvíli.
Po vzoru básníků,
za cenu zániku,
letěla, aby svět
byl aspoň na chvilku
nevinně bílý.

3. Pak řezník vytáhnul roletu,
nikdo si nevšiml asi
té vločky středního doletu
s náloží něhy a krásy.

4. Zmizela pod jednou z podrážek,
na vločkách jaksi se nelpí,
leda kdyby tak pronikla do drážek
nějaké Gottové LP.
R:

5. Nebuďme ke vločkám neteční,
to pro nás v bolestech tají,
aby nám v dutině lebeční
nezbylo jen, co kde mají.

Venku sněží od Pavla Dobeše

Prokřehlá jak vrabec stojím tady
Roztáčím si za sklem jízdní řády
A poslední vlak zmizel z dohledu
Koleje ztrácejí se v dálce
Už nikdo nám nedrží palce
A tak se sama brouzdám po sněhu
Když venku sněží, je to tak
Že člověk nevěří na žádný další vlak
Pozdější
Na žádný další vlak se netěší

Od nádraží vedou stopy něčí
Jsou trochu větší
Asi jako tvoje
Boty už mám samý sníh
Ale já jdu vedle nich
Aby byly dvoje
Venku sněží a bude-li tak
Dnes dojdu asi ztěží, kam nedojel vlak
Za tebou
Kam nedojel vlak za tebou

Mám pocit, že vím, kde se bude topit
A kde se může holka opít
Ten pocit zebe
Sama už jsem symbol zimy
Z vloček, které ukradly mi
Zbytek nebe
Jen obrazy sněžné a žádný vlak
A koleje též ne a sněží až do oblak
A snad i výš
A sněží až do oblak a snad i výš

Od nádraží vedly stopy něčí
Byly trochu větší
Asi jako tvoje
Všude už jsem měla sníh
Ale já šla vedle nich
Aby byly dvoje
Pryč z krajiny sněžné, nevidět vlak
A koleje též ne a letět až do oblak
A snad i výš
A letět až do oblak a snad i výš

a Severní vítr Jaroslava Uhlíře

Jdu s děravou patou,
mám horečku zlatou,
jsem chudý, jsem sláb, nemocen.
Hlava mě pálí
a v modravé dáli
se leskne a třpytí můj sen.

Kraj pod sněhem mlčí,
tam stopy jsou vlčí,
tam zbytečně budeš mi psát.
Sám v dřevěné boudě
sen o zlaté hroudě
já nechám si tisíckrát zdát.

Severní vítr je krutý,
počítej lásko má s tím.
K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.

K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.

Tak zarůstám vousem
a vlci už jdou sem,
už slyším je výt blíž a blíž.
Už mají mou stopu,
už větří, že kopu
svůj hrob, a že stloukám si kříž.

Zde leží ten blázen,
chtěl dům a chtěl bazén
a opustil tvou krásnou tvář.
Má plechovej hrnek
a pár zlatejch zrnek
a nad hrobem polární zář.

Severní vítr je krutý,
počítej lásko má s tím.
K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.

K nohám ti dám zlaté pruty
nebo se vůbec nevrátím.